Nightly encounters

 Met a creature who stopped caring; 

They were happy, in a way. 

  

210502-06 just don't

 Podařilo se mi prospat většinu minulé soboty. Bylo to prvně (a nejspíš i naposled), co jsem se po něčem takovém necítila jako absolutní budižkničemu. 

Ke konci neděle se pak odraz v zrcadle zase podobal víc nějaké staré odepsané verzi. I lost track of how many there have been. Požádala jsem ji, aby zmizela; bezúspěšně. Pokusila jsem se ji chytit na kus papíru, aby zmizela. Zatím nevím, jestli to zabralo. 

Brzy to bude rok, co jsem začala chodit na terapie, a tři měsíce, co jsem přestala. Všechno mi strašně utíká, ale tímhle způsobem se s tím nesrovnám. 

Nedávno se mě po menší výměně informací jeden člověk zeptal, jestli si myslím, že jsem lepší než ostatní lidi. Na jednu stranu chápu, co k tomu vedlo, na stranu druhou... Na jednu stranu se možná trefil, na stranu druhou se považuju za jednoho z nejhorších lidí, co znám. Nechci být ani jedno z toho. 

Připadá mi, že nejméně z poloviny jsou moje rozhodnutí poslední dobou totální voloviny. 

Připadá mi, že ať dělám cokoli, dělám to špatně. 

Ale co už. Máme květen - následujících pár měsíců to v týhle hlavě o moc lepší nebude. Zadávám si tedy již tradiční úkol: těch následujících pár měsíců se hlavně nezabít. 

(A4, Light uhlová tužka)

Est-ce que tu es contente?

 Voilà 

rozsekej se na kousíčky 

přebarvi se na červeno

fialovo

modro 

žluto 

zase o něco víc zešil a 

možná to tentokrát vyjde. 

joyride

 A vždycky, když se všechno sype, si vzpomeň - 

I talked on the phone with mom today.
I hate where our conversations are going -
each time
closer and closer to complete silence.

- vzpomeň si, jak moc bereš vlastní sliby vážně - 

I talked to my friend the other day.
More than anything else, it felt like 
trying to escape reality, 
trying to escape my current self. 

- nehledě na to, jak absurdně všechno pak působí - 

I got so much stuff done today.
Not as much as I would like to, 
still as much as I could. 
Why do I keep feeling so useless? 

- skutečnost je jenom taková, jakou si ji vytvoříš. 

Connectivity issues

 (13.2.2021 kolem poledne)

Před chvílí se někdo pokoušel spárovat s mým telefonem. Smysl mi opakovaně unikal, při každém pokusu dál a dál. Pozitivní na té záležitosti je, že ačkoli nevím, kdo je ta holka, jejíž "Michaela - IPhone" se tak moc chtěl sbližovat s mým "realme C3 Mo", jsem si teď díky ní o něco jistější, že nejspíš nakonec nemám (jako jediná) ten nejdebilnější způsob pojmenovávání svých zařízení. 

Mít hlavu, která je po 90 % času přesvědčena o své neomylnosti, je občas poněkud k zešílení. Momentálně mi připadá, že v zájmu zachování své neomylnosti uzavřela všechny komunikační kanály a veškeré snahy o spojení s vnějším světem kamsi zakopala. Nevím, jak jinak si vysvětlit včerejší snahu o pití ze zavřené láhve (ještěže byl uzávěr dotažený) nebo dnešní surprise záchvat kašle po zjištění, že varování "bacha, je to studený" zaznělo velmi oprávněně. A ty další věci podobného rázu. 

Tolik lidí si dneska kupuje řezané květiny... (ale Valentýn je přece až zítra?...) Kdo dneska ještě věří na řezané květiny?

   (Ptá se osoba toho času obklopená věcmi a květinami umělými.)

(Jedna z mých oblíbených vzpomínek zachycuje K., jak jednou cestou z piva zjistil, že mi chce donést květinu, a protože mu ta vyhlédnutá růže nešla utrhnout, z toho keře ji prý musel ukousnout. Usušila jsem ji a zapíchla pak ke kuchyňským trifidům a od té doby mě rozesmívá při každém jídle.)

210201 (mobilní)

 Co mám nový telefon ("foťák s funkcí telefonování", jak to pojmenoval P.), neskutečně si užívám fakt, že mám zase dost prostoru na digitální poznámky (neb zatímco předminulá cihlička nějaký ten miniprostor na text měla, cihlička poslední zastávala názor, že poznámky nikdo nepotřebuje; něco málo jsem si mohla napsat leda do "rozepsané" smsky bez adresáta, ale nesměla jsem toho pak nikomu moc psát, jinak se smazala). A co jsem zjistila, že se v Keepu dá i čmárat, užívám si poznámkovník o to víc. 

Tuhle podivnost jsem v digitální podobě postupně čmárala asi půl ledna, asi na milion vrstev, než se to samo sobě vůbec začalo podobat. 

(I know it's a thing I met the other day, but whatever it could actually be, I have no idea. Do you?)

Ale že se takhle vrstvené věci nikdy samy sobě nemůžou v digitálu podobat tak jako v "tradičních médiích" (alespoň v mém podání, zatím), sprasila jsem to ještě jednou, tentokrát "pořádně", někdy uprostřed noci na kus papíru. 

Při opětovné digitalizaci se samozřejmě vytratily některé textury a správné odstíny; při pokusech o nápravu mi po dlouhé době zase jednou ukázkově zamrznul počítač, ve výsledku bez většího efektu. Well. Třeba to někdy zkusím oskenovat, byť o lepších výsledcích silně pochybuju (papír se tradičně zvlnil až do zvlněna, protože pořád kašlu na preventivní opatření). 

A4 (nebo něco hodně blízko), 
černá tónovací barva, 
akrylové a akvarelové barvy (6+3), 
(navzdory všem očekáváním) jedna barva olejová. 

Vskutečnosti je o něco živější, kontrastnější, vyváženější. 

201227 kousek za zrcadlem

 Tuhle jsem seděla v práci, budova téměř prázdná jako obvykle touhle podivnou dobou, a na druhé straně zrcadla na druhé straně místnosti jsem zahlédla zase nějakou jinou verzi sebe. 

Vypadala docela spokojeně. 

poznámkový kroužkový blok A5,
příliš dlouhá tužka č. 2
(z další strany prosvítá první verze minulého příspěvku)

rozhodovací paralýza

 stojíš přede dveřmi 

před dvěma možnostmi 

 

snáší se na tebe letošní třetí sníh 

ten poslední 

ten nejnenápadnější 

máš před sebou jen dvě možnosti a moc dobře víš, co chceš, 

ale taky moc dobře víš, co bys chtěla 

nikdo nemůže mít všechno, co chce,

ale každý jednou dostane všechno, co si zaslouží, 

a pořád nevím, jak moc by mě tahle skutečnost měla znepokojovat

201128 zhasnuto

 floating upon the surface for the birds

nebo taky "co jsem před pár dny potkala v práci"

200 × 276 mm
vodovky, akvarel. pastelky, tuš, stopové množství bílého popisovače

(Kdo uhodne první pracovní označení, má u mě sušenku.)

Trifidi

 Navzdory všem zvyklostem mi letos vykvetly už dva trifidí sukulenty (pojmenování "trifid" si vyslouží každý sukulent, který se prokáže schopností vytvářet dojem, že se chystá po svém odejít z květináče). Nevím, jak s tou skutečností naložit, tak je alespoň dokumentuju.