Connectivity issues

 (13.2.2021 kolem poledne)

Před chvílí se někdo pokoušel spárovat s mým telefonem. Smysl mi opakovaně unikal, při každém pokusu dál a dál. Pozitivní na té záležitosti je, že ačkoli nevím, kdo je ta holka, jejíž "Michaela - IPhone" se tak moc chtěl sbližovat s mým "realme C3 Mo", jsem si teď díky ní o něco jistější, že nejspíš nakonec nemám (jako jediná) ten nejdebilnější způsob pojmenovávání svých zařízení. 

Mít hlavu, která je po 90 % času přesvědčena o své neomylnosti, je občas poněkud k zešílení. Momentálně mi připadá, že v zájmu zachování své neomylnosti uzavřela všechny komunikační kanály a veškeré snahy o spojení s vnějším světem kamsi zakopala. Nevím, jak jinak si vysvětlit včerejší snahu o pití ze zavřené láhve (ještěže byl uzávěr dotažený) nebo dnešní surprise záchvat kašle po zjištění, že varování "bacha, je to studený" zaznělo velmi oprávněně. A ty další věci podobného rázu. 

Tolik lidí si dneska kupuje řezané květiny... (ale Valentýn je přece až zítra?...) Kdo dneska ještě věří na řezané květiny?

   (Ptá se osoba toho času obklopená věcmi a květinami umělými.)

(Jedna z mých oblíbených vzpomínek zachycuje K., jak jednou cestou z piva zjistil, že mi chce donést květinu, a protože mu ta vyhlédnutá růže nešla utrhnout, z toho keře ji prý musel ukousnout. Usušila jsem ji a zapíchla pak ke kuchyňským trifidům a od té doby mě rozesmívá při každém jídle.)

210201 (mobilní)

 Co mám nový telefon ("foťák s funkcí telefonování", jak to pojmenoval P.), neskutečně si užívám fakt, že mám zase dost prostoru na digitální poznámky (neb zatímco předminulá cihlička nějaký ten miniprostor na text měla, cihlička poslední zastávala názor, že poznámky nikdo nepotřebuje; něco málo jsem si mohla napsat leda do "rozepsané" smsky bez adresáta, ale nesměla jsem toho pak nikomu moc psát, jinak se smazala). A co jsem zjistila, že se v Keepu dá i čmárat, užívám si poznámkovník o to víc. 

Tuhle podivnost jsem v digitální podobě postupně čmárala asi půl ledna, asi na milion vrstev, než se to samo sobě vůbec začalo podobat. 

(I know it's a thing I met the other day, but whatever it could actually be, I have no idea. Do you?)

Ale že se takhle vrstvené věci nikdy samy sobě nemůžou v digitálu podobat tak jako v "tradičních médiích" (alespoň v mém podání, zatím), sprasila jsem to ještě jednou, tentokrát "pořádně", někdy uprostřed noci na kus papíru. 

Při opětovné digitalizaci se samozřejmě vytratily některé textury a správné odstíny; při pokusech o nápravu mi po dlouhé době zase jednou ukázkově zamrznul počítač, ve výsledku bez většího efektu. Well. Třeba to někdy zkusím oskenovat, byť o lepších výsledcích silně pochybuju (papír se tradičně zvlnil až do zvlněna, protože pořád kašlu na preventivní opatření). 

A4 (nebo něco hodně blízko), 
černá tónovací barva, 
akrylové a akvarelové barvy (6+3), 
(navzdory všem očekáváním) jedna barva olejová. 

Vskutečnosti je o něco živější, kontrastnější, vyváženější.