Blíže neurčená závada na kolejích dnes natáhla zpoždění obvyklého spoje na nějakých 56 minut.
Ještěže jsem se nerozhodla jet o hodinu později, to bych se namísto pozorování zeleně na nádraží dívala z příliš veliké vzdálenosti na to, jak mi odjíždějí všechny (dvě) možnosti přepravy, obě s hodinovým intervalem.
„Sní číslované dveře o mapách podlaží?“ (Já teda rozhodně ano.)
Jediná věc komičtější než absence pořádných orientačních plánů v libovolné veřejně přístupné budově je snad okénko INFORMACE (jemuž povinně po cestě předchází téměř totožná kukaň, která ovšem na rozdíl od oněch INFORMACÍ sedí u vstupu do prostoru, v němž se potřebujete zorientovat, a honosí se obřím nápisem "ZDE NEJSOU INFORMACE") a v něm sedící osoba, která nejspíš poskytuje jakékoli jiné informace než ty vedoucí k úspěšnému nalezení těch správných dveří.
Přitom by stačilo vrazit na každý komunikační uzel jeho mapu! Nebo alespoň seznam dveří a kdo všechno za nimi pobývá, nebo, dobře, alespoň ten seznam lidí, třeba i bez dveří, když to jinak nejde, ale aspoň s náznakem něčeho jako: "Tohoto člověka najdeš na tomto patře této budovy."
A jasně, asi je otrava něco takového nechat vyrábět, nedejbože to průběžně aktualizovat. Ale tak teda aspoň pošlete té nebohé osobě, co sedí v kukani INFORMACE, nějaký seznam místních významných stanovišť, do nějž může nahlédnout, když se jí někdo zeptá, kde v budově najde XYZ, ne?
Květnovým heslem letos mohlo být něco jako: „Děkujeme, že respektujete čas a možnosti druhých.“ Mohlo. Nebylo. A já se ptám, k čemu si od vás tolik různých institucí žádá kontaktní všechno, když se pak takové drobnosti, jako posun plánu o tři dny, dozvídáte stejně jedině osobně, a to po čtyřech hodinách čekání na požadovaný nástup?
(Téměř o měsíc později mě to pořád pohoršuje. Skoro tak moc jako zjištění, že první ventilací vzteku jsou u mě ještě pořád slzy a ještě větší nedostatek vyjadřovacích schopností. Ta nebohá osoba na příjmu z toho byla úplně vykolejená a já se jí nezvládla ani přesvědčivě omluvit.)
And to think it [was] only May!
A to jste věděli, že Májka má v popisu produktu něco jako "vepřový krém", aby si ji snad někdo nespletl se skutečnou paštikou?
Denně projíždím kolem domku se stromem, který vedle něj z pozorovaného úhlu vypadá jako obr v kápi.
(Nejlépe je ho vyhlížet při vycházejícím slunci, ale to už nám pomalu začíná utíkat.)
Ségra Z. tvrdí, že v Táboře se společností viděli kočku s čelovkou a že byla-li to halucinace, byla kolektivní.
(Až příliš pozdě jsem si všimla, že zobrazený krok není kočičí!)
Na začátku března mi zase bylo líto, že flákám projevy kreativity (?), tak jsem si (věrna někdejším návykům) cestou z práce zkusila zachytit jeden z prostorů, kde trávím hodně času.
