Neni vždycky všechno jen růžový a jednorožcový.
A jo, ta pravá ruka je úplně, ale úplně špatně - žel mi to došlo až příliš pozdě/příliš pozdě jsem prošla kolem zrcadla. O pár dní později, přibližně v době vytváření prvního letošního zenového kolečka, jsem se pokusila o nápravu:
Modelem správné kočičí pózy byla fotka Dobbyho z Velvetu.
(Jen pózy. Jinak se nepodobá.)
Málem jsem zapomněla na existenci vousků; ještě že se po sítích povaluje tolik náhodně rozložených materiálů, aby se připomněly samy.
Nadále mi dělá problém někam dojít podle plánu (v první řadě teda hlavně samotné plánování), ale když už nám začal rok "znovu a lépe", třeba to brzy půjde snáz.
Kdo to kdy viděl, aby ryby zpívaly.
V listopadu jsem to ještě nechtěla prohlásit za hotové, ale nějak nemám morál jakkoli pokračovat. Úkol na příští podobný pokus: lépe si rozvrhnout rozložení. Předem.
A4,
nějaká ta obvyklá kombinace tužek,
reference: Sailor Pose 59 a nesmyslně dlouhý průzkum výrazu "Sirenum scopuli"
Kreslit digitálně je divný. :)
Na papír jsem hrozně dlouho používala skoro jen mikrotužku; shodou okolností mi (zatím) její ekvivalent nejvíc vyhovuje i na displeji. Možná je to věc rozměru použitelné plochy?
