V půlce října jsem zase jednou navázala na někdejší úmysl nakreslit po zhlédnutí filmu nějaký náhodný výraz z něj.
(Dřívější případy: "New York, New York..." / "Bylo to dobrý." / Stalker.)
Tentokrát z toho vyšel... já nevím, asi starý Willis s brýlemi; rozhodně ne obsazený herec.
A5,
náhodné tužky
(Možná jsem pro to mívala i nějaký příznačnější publikovatelný název, v hlavě mi žel až do dnešního dne nevydržel. "Beránek" je jeden z cizích prvních dojmů.)
Za pomoc s barevným laděním děkuji E., za provizorní pojmenování tentokrát P.
Koncem letošního ledna jsem si zase jednou uvařila kafe, v němž se zřejmě rozhodlo vykoupat něco, co do kafe rozhodně nepatří. Naštěstí jsme tu na to už zvyklí - takže zcela dle zvyku ono něco muselo dříve nebo později v nějaké podobě skončit na papíře.
(V nějakém alternativním vesmíru si náhodný vracející se kolemjdoucí mohl vzpomenout na Páru nad kávou z roku 2012. V tomto vesmíru si nedělám iluze, že by sem zavítal někdo, kdo by mě tou dobou už sledoval, natož si pamatoval kdejakou čmáranici.)
Děkuji svému nejoblíbenějšímu staršímu bratrovi, že bez mrknutí oka konzultuje rozpracované věci, třebaže kolikrát pomalu v půli noci.
±A4,
černá tuš,
pár akvarelových pastelek (a příslušné množství vody),
tužka, stopové množství bílé akrylové barvy,
zenové kolečko z černé tónovací barvy na zeď.
Kvůli tomu zenovému kolečku jsem dokonce našla kružítko, které se mnou kdovíproč vydrželo od základky a použito bylo naposledy asi na gymplu. Už nějakou dobu se poněkud rozpadá, tak doufám, že to nebylo jeho poslední angažmá.
Jeden takovej hnusnej kout v hometownu, z druhé strany a se špetkou zeleně navíc. :)
(You were one of my favourite pathways no matter the crimes.)
A4 (nebo něco takového),
neaktuální fotopředloha ze Streetview,
vodovky, tuš, olejovky,
staré jízdenky ze spoje, který tudy jezdil,
trocha tužky navrch a pár dní zevlení pod záteží, která vlastně nijak zvlášť nepomohla;
přiměřená snaha srovnat ne(s)rovn(al)osti digitálně.
("To je česko-anglický slovník?")
Podařilo se mi prospat většinu minulé soboty. Bylo to prvně (a nejspíš i naposled), co jsem se po něčem takovém necítila jako absolutní budižkničemu.
Ke konci neděle se pak odraz v zrcadle zase podobal víc nějaké staré odepsané verzi. I lost track of how many there have been. Požádala jsem ji, aby zmizela; bezúspěšně. Pokusila jsem se ji chytit na kus papíru, aby zmizela. Zatím nevím, jestli to zabralo.
Brzy to bude rok, co jsem začala chodit na terapie, a tři měsíce, co jsem přestala. Všechno mi strašně utíká, ale tímhle způsobem se s tím nesrovnám.
Nedávno se mě po menší výměně informací jeden člověk zeptal, jestli si myslím, že jsem lepší než ostatní lidi. Na jednu stranu chápu, co k tomu vedlo, na stranu druhou... Na jednu stranu se možná trefil, na stranu druhou se považuju za jednoho z nejhorších lidí, co znám. Nechci být ani jedno z toho.
Ale co už. Máme květen - následujících pár měsíců to v týhle hlavě o moc lepší nebude. Zadávám si tedy již tradiční úkol: těch následujících pár měsíců se hlavně nezabít.
(A4, Light uhlová tužka)
Co mám nový telefon ("foťák s funkcí telefonování", jak to pojmenoval P.), neskutečně si užívám fakt, že mám zase dost prostoru na digitální poznámky (neb zatímco předminulá cihlička nějaký ten miniprostor na text měla, cihlička poslední zastávala názor, že poznámky nikdo nepotřebuje; něco málo jsem si mohla napsat leda do "rozepsané" smsky bez adresáta, ale nesměla jsem toho pak nikomu moc psát, jinak se smazala). A co jsem zjistila, že se v Keepu dá i čmárat, užívám si poznámkovník o to víc.
A4 (nebo něco hodně blízko),
černá tónovací barva,
akrylové a akvarelové barvy (6+3),
(navzdory všem očekáváním) jedna barva olejová.
Vskutečnosti je o něco živější, kontrastnější, vyváženější.
