Koncem letošního ledna jsem si zase jednou uvařila kafe, v němž se zřejmě rozhodlo vykoupat něco, co do kafe rozhodně nepatří. Naštěstí jsme tu na to už zvyklí - takže zcela dle zvyku ono něco muselo dříve nebo později v nějaké podobě skončit na papíře.
(V nějakém alternativním vesmíru si náhodný vracející se kolemjdoucí mohl vzpomenout na Páru nad kávou z roku 2012. V tomto vesmíru si nedělám iluze, že by sem zavítal někdo, kdo by mě tou dobou už sledoval, natož si pamatoval kdejakou čmáranici.)
Děkuji svému nejoblíbenějšímu staršímu bratrovi, že bez mrknutí oka konzultuje rozpracované věci, třebaže kolikrát pomalu v půli noci.
±A4,
černá tuš,
pár akvarelových pastelek (a příslušné množství vody),
tužka, stopové množství bílé akrylové barvy,
zenové kolečko z černé tónovací barvy na zeď.
Kvůli tomu zenovému kolečku jsem dokonce našla kružítko, které se mnou kdovíproč vydrželo od základky a použito bylo naposledy asi na gymplu. Už nějakou dobu se poněkud rozpadá, tak doufám, že to nebylo jeho poslední angažmá.
(Úprava barev k obrazu skutečnému v PS jako obvykle stála za to, ale myslím, že přinejmenším fialovým tónům začínám přicházet na kloub.)
Žádné komentáře:
Okomentovat