čtvrtek 6. května 2021

210502-06 just don't

 Podařilo se mi prospat většinu minulé soboty. Bylo to prvně (a nejspíš i naposled), co jsem se po něčem takovém necítila jako absolutní budižkničemu. 

Ke konci neděle se pak odraz v zrcadle zase podobal víc nějaké staré odepsané verzi. I lost track of how many there have been. Požádala jsem ji, aby zmizela; bezúspěšně. Pokusila jsem se ji chytit na kus papíru, aby zmizela. Zatím nevím, jestli to zabralo. 

Brzy to bude rok, co jsem začala chodit na terapie, a tři měsíce, co jsem přestala. Všechno mi strašně utíká, ale tímhle způsobem se s tím nesrovnám. 

Nedávno se mě po menší výměně informací jeden člověk zeptal, jestli si myslím, že jsem lepší než ostatní lidi. Na jednu stranu chápu, co k tomu vedlo, na stranu druhou... Na jednu stranu se možná trefil, na stranu druhou se považuju za jednoho z nejhorších lidí, co znám. Nechci být ani jedno z toho. 

Připadá mi, že nejméně z poloviny jsou moje rozhodnutí poslední dobou totální voloviny. 
Připadá mi, že ať dělám cokoli, dělám to špatně. 

Ale co už. Máme květen - následujících pár měsíců to v týhle hlavě o moc lepší nebude. Zadávám si tedy již tradiční úkol: těch následujících pár měsíců se hlavně nezabít. 


(A4, Light uhlová tužka)



Žádné komentáře:

Okomentovat