230924

 Nevím, co mám dělat. 

A4
vodovky (takový ty školní), akryl, asi, 
centropen liner, hrůza různých štětcofixů, 
ještě další akryl a nějaká ta akvarelová zeleň. 

(Colours are off as per usual.) 

230408 Nosedive

 Dneska jsem to vzala nějak šejdrem, tak je šejdrem pro úplnost i foto. 

Snažím se pokračovat v módu "co film, to kresba" - nepříliš úspěšně; ale kde je vůle, tam dříve nebo později musí být i nějaký výsledek.
Posledním provedeným případem byl 211016 60 Le Conseguenze. 

Dát si po takový době bez kreslení obličejů rovnou zubatej úsměv, super nápad! 

A5 
obvyklé duo mikro+tužka
Black Mirror S03: Nosedive 

(Dnes jsem se dozvěděla, že se na jednotlivé řady dívám v opačném pořadí. Logika postupu přehrávání na Netflixu mi nejspíš zůstane navždy skryta.) 

- At least I look like I was born, not shit out by some tormented cow creature in an underground lab.
- You got tossed out of that lab.
- Oh, yeah?
- Oh, yeah, flushed out!
- Ooh!
- In the trash! --- Your face... is a fucking...
- Fucking...?
-...fucking biological car crash that made Picasso screw his eyes up and say, "Well, that just don't make sense!" 

(Tlemila jsem se u té finální výměny jako blázen.) 

2303xx

 May's approaching. 

28*30 cm, 
centropen liner, bílá gelovka, 
akryl, 
tónovací černá na zeď, 
hlava děravá 

230204 If I were a bird

 Pátý týden nového roku není snadný. 

Pro velký úspěch jsem si hned zkraje, naštěstí ještě před prvním tahem, namočila štětec do hrnku s čajem namísto kelímku s vodou. 

Použité materiály: 
- nepříliš ostré foto Tetese I. 
- peří Franze Kafky 
- tužka 
- vodovky na příliš mnoho pokusů  
- jakási kaligrafická fixa (/pero/popisovač - píšou tam "calligraphy pen") na vodní bázi 
- stopové množství lepidla 

Náhodné čmáry za poslední půlrok

 Nejspíš si zase pěstuju nějaké ty nezdravé návyky. 

Asi mi (navzdory jejich původu) chybí kreslení ryb. 

Hey there, neighbour

 Po příchodu z práce byla dnes jedna z prvních věcí, které jsem slyšela, mužova stížnost, že ho už zase vytáčí sousedka.

"Která?" 

"No ta odspoda." 

"Paní T.?" 

"Ta."

"... Budu hádat - rekonstruujeme?" 

A trefa!

Teda až na to, že vůbec. 

220410 I'm okay

 Nějak to výtvarničení poslední dobou flákám. Asi metr a půl za zády mám kus kartonu, na němž barva schne už od roku bůhvíkdy (dost možná jsem začala ještě za výskytu Slečny Spolubydlící na Žižkově), onehdy jsem na něj přidala pár čar a už dokonce asi i vím, co nakonec s ním, ale ne a ne se k těm posledním tahům rozhoupat. 

Tak jsem se včera vrhla alespoň na tuhle ignorovanou věc, že ať si připadá alespoň z poloviny tak hotová jako já. 

---

"Jak se cítíte?"

A3
tužka, tuš
might be continued 

just another bloody Siren

let my guard down 

thought I could

craft a new heart 

or whatever might become one 

eventually

I used

delicate things like trust,

and sympathy, among others,

shaping what should have been 

a sign of healing

thought I could even

make you feel better

or hate yourself a little less, at least

round'n'round we go

turns out

I don't deserve a new heart

apparently

things like trust are not to be trusted 

I guess

no-one ever really heals

from a single verse 

(V případě, že jsou z tvých kreací spíš kreatury, je záhodno zkontrolovat, zda tvá Múza není spíš Sirénou.) 

Od nevidim do nevidim

 S koncem roku 2021 skončila i má "kariéra" v optice. Výpověď jsem podala z mnohých důvodů, které tu nehodlám rozebírat - snad jen stručně shrnu: je fascinující, jak fyzicky i psychicky nezdravé může být pracovní prostředí v tak zajeté firmě. (Je pravda, že corona zamávala spoustou věcí, zpravidla ne k dobrému, ale všechno se na ni zdaleka svést nedá.) Asi by mě to nemělo překvapovat... but then again, here we are. Jak jsem byla na začátku optimistická, tak jsem byla na konci ekvivalentně demotivovaná. 

Tu a tam mi v telefonu přistanou nějaké informativní drobečky aktuálního dění a jediné, co mi z nich neoddiskutovatelně plyne, je: "dobře, že jsem odešla".

Stejně jako všechno se i uplynulé necelé čtyři roky snažím vidět pozitivně. Bylo to velmi (c)hutné zenové cvičení: od pracovní doby přes podivné potenciální zákazníky a obskurní oběžníky po psychopatický spolupersonál. Viděla jsem nádherný příklad toho, jak by bývala mohla má osobnost jednou dopadnout, kdybych bývala změnila jediný svůj postoj k lidem obecně. Vím o lidech, co by bývali mohli být na světě o něco déle nebýt přehršle stresu z práce, a hodlám tudíž jednat tak, abych nedopadla stejně. A jsem zase v dalších oblastech o něco chytřejší. 

V rámci tradice tedy na závěr další životní kapitoly nějaké ty sebrané historky a postřehy...

211016 60 Le Conseguenze

 V půlce října jsem zase jednou navázala na někdejší úmysl nakreslit po zhlédnutí filmu nějaký náhodný výraz z něj. 

(Dřívější případy: "New York, New York..." / "Bylo to dobrý." / Stalker.)

Tentokrát z toho vyšel... já nevím, asi starý Willis s brýlemi; rozhodně ne obsazený herec. 

A5,
náhodné tužky