Hey there, neighbour

 Po příchodu z práce byla dnes jedna z prvních věcí, které jsem slyšela, mužova stížnost, že ho už zase vytáčí sousedka.

"Která?" 

"No ta odspoda." 

"Paní T.?" 

"Ta."

"... Budu hádat - rekonstruujeme?" 

A trefa!

Teda až na to, že vůbec. 

220410 I'm okay

 Nějak to výtvarničení poslední dobou flákám. Asi metr a půl za zády mám kus kartonu, na němž barva schne už od roku bůhvíkdy (dost možná jsem začala ještě za výskytu Slečny Spolubydlící na Žižkově), onehdy jsem na něj přidala pár čar a už dokonce asi i vím, co nakonec s ním, ale ne a ne se k těm posledním tahům rozhoupat. 

Tak jsem se včera vrhla alespoň na tuhle ignorovanou věc, že ať si připadá alespoň z poloviny tak hotová jako já. 

---

"Jak se cítíte?"

A3
tužka, tuš
might be continued 

just another bloody Siren

let my guard down 

thought I could

craft a new heart 

or whatever might become one 

eventually

I used

delicate things like trust,

and sympathy, among others,

shaping what should have been 

a sign of healing

thought I could even

make you feel better

or hate yourself a little less, at least

round'n'round we go

turns out

I don't deserve a new heart

apparently

things like trust are not to be trusted 

I guess

no-one ever really heals

from a single verse 

(V případě, že jsou z tvých kreací spíš kreatury, je záhodno zkontrolovat, zda tvá Múza není spíš Sirénou.) 

Od nevidim do nevidim

 S koncem roku 2021 skončila i má "kariéra" v optice. Výpověď jsem podala z mnohých důvodů, které tu nehodlám rozebírat - snad jen stručně shrnu: je fascinující, jak fyzicky i psychicky nezdravé může být pracovní prostředí v tak zajeté firmě. (Je pravda, že corona zamávala spoustou věcí, zpravidla ne k dobrému, ale všechno se na ni zdaleka svést nedá.) Asi by mě to nemělo překvapovat... but then again, here we are. Jak jsem byla na začátku optimistická, tak jsem byla na konci ekvivalentně demotivovaná. 

Tu a tam mi v telefonu přistanou nějaké informativní drobečky aktuálního dění a jediné, co mi z nich neoddiskutovatelně plyne, je: "dobře, že jsem odešla".

Stejně jako všechno se i uplynulé necelé čtyři roky snažím vidět pozitivně. Bylo to velmi (c)hutné zenové cvičení: od pracovní doby přes podivné potenciální zákazníky a obskurní oběžníky po psychopatický spolupersonál. Viděla jsem nádherný příklad toho, jak by bývala mohla má osobnost jednou dopadnout, kdybych bývala změnila jediný svůj postoj k lidem obecně. Vím o lidech, co by bývali mohli být na světě o něco déle nebýt přehršle stresu z práce, a hodlám tudíž jednat tak, abych nedopadla stejně. A jsem zase v dalších oblastech o něco chytřejší. 

V rámci tradice tedy na závěr další životní kapitoly nějaké ty sebrané historky a postřehy...

211016 60 Le Conseguenze

 V půlce října jsem zase jednou navázala na někdejší úmysl nakreslit po zhlédnutí filmu nějaký náhodný výraz z něj. 

(Dřívější případy: "New York, New York..." / "Bylo to dobrý." / Stalker.)

Tentokrát z toho vyšel... já nevím, asi starý Willis s brýlemi; rozhodně ne obsazený herec. 

A5,
náhodné tužky 

211127 Beránek

 (Možná jsem pro to mívala i nějaký příznačnější publikovatelný název, v hlavě mi žel až do dnešního dne nevydržel. "Beránek" je jeden z cizích prvních dojmů.) 

A3, 

centropen, tuš, 
akvarelové pastelky, uhlí, akryl. 

Za pomoc s barevným laděním děkuji E., za provizorní pojmenování tentokrát P. 

210918 kafe reloaded

 Koncem letošního ledna jsem si zase jednou uvařila kafe, v němž se zřejmě rozhodlo vykoupat něco, co do kafe rozhodně nepatří. Naštěstí jsme tu na to už zvyklí - takže zcela dle zvyku ono něco muselo dříve nebo později v nějaké podobě skončit na papíře. 

(V nějakém alternativním vesmíru si náhodný vracející se kolemjdoucí mohl vzpomenout na Páru nad kávou z roku 2012. V tomto vesmíru si nedělám iluze, že by sem zavítal někdo, kdo by mě tou dobou už sledoval, natož si pamatoval kdejakou čmáranici.) 

Děkuji svému nejoblíbenějšímu staršímu bratrovi, že bez mrknutí oka konzultuje rozpracované věci, třebaže kolikrát pomalu v půli noci. 

±A4, 
černá tuš, 
pár akvarelových pastelek (a příslušné množství vody), 
tužka, stopové množství bílé akrylové barvy, 
zenové kolečko z černé tónovací barvy na zeď. 

Kvůli tomu zenovému kolečku jsem dokonce našla kružítko, které se mnou kdovíproč vydrželo od základky a použito bylo naposledy asi na gymplu. Už nějakou dobu se poněkud rozpadá, tak doufám, že to nebylo jeho poslední angažmá. 

Various coping mechanisms

"Myslím, že příští rok si budu hledat jinou práci." 

"A můžu říct, že jsem rád?"

Často o sobě prohlašuju, že jsem zenový mistr, a kdykoli se mě v reakci na nějakou "veselou" historku z práce někdo zeptal, jestli nezvažuju odchod, řekla jsem na to něco jako: "Pro mě je to jedno velké zenové cvičení. Po tomhle už mě totiž nenasere nic." 

Mýlila jsem se. 

Podobně jako tehdy při práci na recepci na sobě už nějakou dobu pozoruju, že mi nastavení věcí - podmínky na pracovišti, způsob řešení problémů - nejen nevyhovuje, ale i vyloženě nesvědčí. Nečekám od žádné práce, že bude ve všech ohledech perfektní a jednorožcová, ale tady se věci přehouply do přímo nezdravých rovin. Za letošní rok jsem si zatím vybrala tři dny dovolené (protože možnost, že bych se na veškeré okolnosti vykašlala a prostě se sebrala a šla na čas někam do pryč, měla v delším čase mnohem víc nevýhod než výhod); jeden z těch dní mi byl nařízen, ovšem ne proto, že bych "moc pracovala", ale proto, že dle vedení nepotřebujeme být na směně ve dvou. Jasně. Kolikrát si v šest večer uvědomím, že jsem od začátku směny v devět ráno vlastně nezavřela ani neopustila pracoviště ani na minutu, pomineme-li kratičké výlety do zázemí za kousky čokolády nebo za náhodným pitným režimem. Někdy mi to dojde až doma, třeba v deset večer. Z toho, jak a čím se poslední dobou v pracovní dny stravuju, by nejspíš zešedivěl nejeden výživový poradce. Mně vlasy šedou vynechávají a jeden za druhým rovnou bělají z těch nesmyslů, co se tu denně řeší. O zvýšené četnosti výletů "na jedno po práci na nervy" a souvisejících věcech se snad raději rozepisovat ani nebudu. 

Uznávám, že za různé věci si můžu sama tendencí řešit všechno a brát si to až moc osobně. K chybám nesmí docházet a dokážu zajít dost daleko, aby to tak bylo i dál, k vlastní smůle - třeba ve srovnání s kolegyní, která blazeovaně mávne rukou a deleguje vzniknuvší problémy na jiné... Ve výsledku se ale jí pak lidi vyhýbají, kdežto na moje směny si rádi počkají. Důvěra v praxi. Neplatí nás za to, aby zákazníci raději odcházeli ke konkurenci. 

(Terapie mi je k ničemu; už dávno si všechno průběžně rozebírám na atomy naprosto automaticky.) 

Nejsem v depresi. (Víc než obvykle.) 

Jsem jen unavená a nasraná.  

210822 přejezd

 Jeden takovej hnusnej kout v hometownu, z druhé strany a se špetkou zeleně navíc. :) 
(You were one of my favourite pathways no matter the crimes.) 

A4 (nebo něco takového), 
neaktuální fotopředloha ze Streetview, 
vodovky, tuš, olejovky, 
staré jízdenky ze spoje, který tudy jezdil, 
trocha tužky navrch a pár dní zevlení pod záteží, která vlastně nijak zvlášť nepomohla; 
přiměřená snaha srovnat ne(s)rovn(al)osti digitálně.

("To je česko-anglický slovník?")

Nightly encounters

 Met a creature who stopped caring; 

They were happy, in a way.