Jelikož se paní T. nadále drží představy, že máme psa (naši paní domácí svými poznatky už prý neoblažuje, ale koncem srpna jsem díky dokonalé shodě načasování byla po příchodu domů z práce při zouvání bot nezamýšleným svědkem toho, jak paní T. ohledně výskytu psů, vlastních i cizích v dočasné péči, nenápadně vyslýchá sousedku, která se právě vracela z balkonu zpět do bytu vedle nás; chvíli poté mi paní T. v přátelském duchu telefonovala mimo jiné s dotazem, zda tu ještě bydlíme), už chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bychom si měli nějakého pořídit.
Samozřejmě ne živého, to by byl nejen při našem životním stylu a úhrnu schopnosti udržet myšlenku a pojem o čase chudák pes.
Nabízel by se plyšák. Nepochybně se dá bez větší námahy sehnat i nějaký pořádný, nějaké obří plemeno v životní velikosti. Naše sbírka plyšáků ale čítá spíš méně tradiční zástupce domácích mazlíčků...
(V rámci návratu z posledního výletu jsme domácí stádečko rozšířili o skotský náhorní skot. Říkáme mu Kráv.)
Plyšák tedy ne. Co třeba nějaký obraz? Pořádný psí portrét?
Tady jsem se srazila s potíží v určení předlohy. Bude-li to některý ze známých psů, jeho či její lidský doprovod bude muset při každé případné návštěvě našeho příbytku trpět pohledem na naprosto nepodobnou podobiznu. Bude-li to naprosto cizí pes dle náhodné fotografie z internetu ("Co třeba irský vlkodav? Vlkodavové jsou boží! ... A nesnadně huňatí."), bude nám doma viset naprosto cizí pes. V obou případech pak ale nebude splněno základní zadání: aby byl náš.
A pak jsem si vzpomněla na jednu skvělou fotku pidipsa na výletě (neodvažuju se u těchhle smetákoplemen, obzvlášť v dlouhosrstém provedení, odhadovat, co je který zač), kterou mi před časem poslal E. v rámci debaty o domácích mazlíčcích...
Stačilo pár úprav a nakonec je tam všechno - hlučný předmět (když už tu máme všelijaké ty domnělé dílny), neexistující pes, nejisté poselství celé scény, ...
---
Už ho zbývá jen pojmenovat.
Takoví pidipsi mívají absurdní jména jako "Rambo"...
Ale vždycky mu můžeme říkat "God Backwards".
---
dořezaná ~A4,
obyč tužka, černá/šedá štětcofixa (na téhle píšou "calligraphy pen"), bílá a správně červená gelovka,
akvarelová pastelka a přiměřené množství akrylové barvy,
stopové množství lepicí pásky.
(Samozřejmě se mi to aplikací vody do stopy akvarelové pastelky zase zkroutilo, takže dokumentační foto je tentokrát stylově doplněno o těžítko v podobě řezáku.)
(Foto v rámečku nebude, pořád používám ty IKEA low-cost se šíleně odrazivým plastosklem.)
Žádné komentáře:
Okomentovat