(aneb Ať hodí spáleným hrncem, kdo nikdy nic nezapomněl na sporáku.)
Ve druhé polovině května jsem se úspěšně zařadila mezi lidi, co se při vyvařování roušek poněkud zapomněli a vyvařovali až do vyvařena. Propálená rouška a vizuálně poněkud vylepšený rendlík byly naštěstí to nejhorší, k čemu v kuchyni toho večera došlo.
No co už, zpátky v čase se nemá smysl vracet, tak jsem si dno rendlíku cvakla a pokračovala v existenci dál a dneska z té fotky několikanásobnou duplikací a barevnou filtrací vznikla nová tapeta.
Žádné komentáře:
Okomentovat