Vždyť je to jasný. Vy se všichni navzájem znáte už nejmíň půl věčnosti, trávili jste spolu čas leckde a lecjak, máte svý inside jokes, máte svý společný zájmy.
Jsou to tví přátelé, ne mí.
Vždycky, když se někde sejdete, můžete volně pokračovat v kterékoli z debat na kterékoli z témat, která jsou vám všem blízká, a není nic, co by vás z toho vytrhlo.
I'm so dumb for coming along, time and again.
Sedím nebo postávám někde v tom vašem prostoru a vždycky, když se chci zapojit, nejsem dost rychlá nebo nemám dost rozhled nebo nejsem dost slyšet nebo plácnu nějakou blbost.
Chtějí tady tebe, ne mě.
Společenské konvence si možná žádají přítomnost nás obou, ale vážně není důvod, proč bych vám tu měla překážet. Vždyť se podívej na ty nenápadné úkroky. Na ty konverzační útěky. Na tu bublinu, ve který nakonec vždycky zůstaneme - já a today's drink of choice.
...if there was only something between us
other than our clothes...
Ale jasně, že se mnou určitě nikdo z nich nemá problém, jasně, že to není věkovým rozdílem, vždyť nikdy nejsem nejmladší v místnosti. V prostoru. Ne, nejsem rušivý element, nejsem pouhá kuriozita, kterou s sebou taháš... Ale co to sakra bylo? To: "Aha, já jsem si říkal, proč to..." a to: "Trochu jsem si ji před chvíli vyzkoušel..." a ta drobná otočka, která mi dala dostatečně najevo, že o mé další zapojení do debaty nikdo nestojí.
Chtějí tam tebe, ne mě.
Klidně zůstanu doma a budu hnít v posteli nebo u stopadesátého hlavolamu nebo zírat na další prázdný papír a propadat šílenství, ale neříkej mi, že se po mně někdo ptal, vždyť je to jen zdvořilostní obrat, vždyť to taky musíš slyšet. Neptají se, jestli přijdu; ujišťují se, že nedorazím.
Usnadni to všem přítomným a nech mě doma sledovat sedající prach, vždyť pít a mlčet přece zvládnu i o samotě.
Žádné komentáře:
Okomentovat