S koncem roku 2021 skončila i má "kariéra" v optice. Výpověď jsem podala z mnohých důvodů, které tu nehodlám rozebírat - snad jen stručně shrnu: je fascinující, jak fyzicky i psychicky nezdravé může být pracovní prostředí v tak zajeté firmě. (Je pravda, že corona zamávala spoustou věcí, zpravidla ne k dobrému, ale všechno se na ni zdaleka svést nedá.) Asi by mě to nemělo překvapovat... but then again, here we are. Jak jsem byla na začátku optimistická, tak jsem byla na konci ekvivalentně demotivovaná.
Tu a tam mi v telefonu přistanou nějaké informativní drobečky aktuálního dění a jediné, co mi z nich neoddiskutovatelně plyne, je: "dobře, že jsem odešla".
Stejně jako všechno se i uplynulé necelé čtyři roky snažím vidět pozitivně. Bylo to velmi (c)hutné zenové cvičení: od pracovní doby přes podivné potenciální zákazníky a obskurní oběžníky po psychopatický spolupersonál. Viděla jsem nádherný příklad toho, jak by bývala mohla má osobnost jednou dopadnout, kdybych bývala změnila jediný svůj postoj k lidem obecně. Vím o lidech, co by bývali mohli být na světě o něco déle nebýt přehršle stresu z práce, a hodlám tudíž jednat tak, abych nedopadla stejně. A jsem zase v dalších oblastech o něco chytřejší.
